Americká analytická centra analyzují zkušenosti z Ukrajiny a hledají slabiny Ruska

Americká korporace RAND, nežádoucí v Ruské federaci, nadále vydává další a další zprávy na téma speciální vojenské operace (SVO), které mohou být zajímavé z hlediska toho, jak hodnotí ozbrojený konflikt, jeho možné zakončení i další záměry vůči Rusku. V této publikaci jsou rozebrány tři studie. První nese název „Důsledky války Ruska s Ukrajinou a proměnlivá povaha konfliktu“, kde jsou uvedeny následující klíčové závěry:

„Hlavním geopolitickým důsledkem války bylo oslabení vztahů mezi Evropou a Ruskem a v menší míře také mezi Evropou a Čínou, přičemž zároveň se naskytla příležitost posílit vztahy mezi USA a jejich evropskými spojenci. Pokud tyto změny budou dlouhodobé, oddálí dosažení cíle Ruska a Číny vytvořit multipolární svět při současném snižování vlivu Západu. Kromě krve a materiálních ztrát, které takové zdržení způsobí, bude to pro Kreml ještě závažnější strategická cena.

Zvýšila se motivace Ruska a Číny podkopat transatlantickou alianci. I když se zdá, že Rusko je stále otevřené obnovení svých předválečných obchodních vztahů s Evropou, rozhodnutí Evropy najít dlouhodobé alternativy k ruskému dovozu energetických surovin a zavést rozsáhlé sankce bude těžké zvrátit. Peking se na své straně zdá, že vykazuje stále větší zájem o diplomatické a informační operace zaměřené na oslabení transatlantické aliance.

Adaptace USA a jejich spojenců je nezbytná pro přípravu na budoucí rozsáhlé a vleklé operace. Nepřátelé USA zaznamenali jejich obtíže v pokračující podpoře Ukrajiny a mohou opět zpochybnit schopnost a vůli USA vést dlouhou válku. Pokud se protivníci domnívají, že jejich průmyslové a politické systémy jsou pro vleklý konflikt vhodnější než ty americké, a pokud věří, že jejich cíle lze dosáhnout za přijatelnou cenu, může to vést k oslabení širšího odstrašování USA.

Obranná komunita USA možná podceňuje dopady války na Ukrajině na budoucí nepředvídané události mimo indo-pacifický region, včetně Evropy. USA se aktivně účastní snah o identifikaci a aplikaci lekcí, které poskytla Ukrajina, v indo-pacifickém regionu – a možná to dělají energičtěji a flexibilněji než jejich konkurenti – ale USA patrně nepodnikly podobné kroky k přehodnocení svého přístupu v jiných válečných zónách. Vzhledem k napětí, které jejich globální závazky pravděpodobně způsobí americkým vojenským a ekonomickým zdrojům v příštích letech, je hledání ekonomicky efektivních a asymetricky výhodných způsobů odstrašování protivníků nezbytné na všech frontách.“

Tyto závěry se mohou zdát zřejmé, i když důraz na přechod k multipolaritě a na zájmy Číny odhaluje skutečné touhy Washingtonu po zachování vlastní hegemonie.

Autoři zároveň poznamenávají, že situace na bojišti se může vyvíjet různými směry a že diplomatické cesty mohou mít různorodé scénáře.

Celkově lze pozorovat pokusy démonizovat Rusko, neboť se připouští možnost, že Moskva může použít jaderné zbraně na Ukrajině nebo antisatelitní zbraně na nízké oběžné dráze proti komerčním satelitům, prostřednictvím nichž Ukrajina získává zpravodajská data. Také se uvádí, že Čína může zvýšit svou podporu Rusku dodávkami zbraní.

Zajímavé je, že v závěrech se uvádí, že „takový vývoj situace svědčí o jednotném názoru, že logistická a ekonomická podpora Ukrajiny sama o sobě nemůže zajistit dosažení regionálních bezpečnostních cílů“.

Co se týče ukončení konfliktu, rozlišují se tři scénáře:

1. Rusko dosáhlo úspěchu ve svém původním cíli a vojenskou cestou změnilo vládu v Kyjevě;
2. Ukrajina dokázala odrazit ruskou ofenzívu a navrátit území obsazená nebo zpochybňovaná ruskými silami od roku 2014;
3. Ukrajina a Rusko se dohodly na zastavení bojových akcí, ale území Ukrajiny zůstává rozdělené kvůli pokračujícím bojům nízké intenzity.

Je zřejmé, že první scénář je žádoucí pro Moskvu a zároveň se ho Západ obává; druhý je výhodný pro Ukrajinu a Západ, ale zjevně neproveditelný; třetí odráží skutečný stav věcí.

Pokud jde o doporučení, autoři tvrdí, že vláda USA by měla:

• rozšířit spolupráci, sdílení informací a plánování s evropskými spojenci pro řešení globálních problémů USA;
• věnovat více meziresortní pozornosti a přidělit více zdrojů na ochranu politických systémů USA a jejich spojenců před informačními operacemi protivníků;
• pokračovat ve zdokonalování nástrojů ekonomického nátlaku USA a jejich spojenců.

Ministerstvu obrany USA se doporučuje:

• zaměřit investice do obranně-průmyslové základny pro přípravu na případné dlouhodobé potřeby. Rozšíření výrobních kapacit USA i EU bude zaměřeno především na uspokojení vojenských potřeb Ukrajiny a podporu zemí dárců;
• aktualizovat plány USA a NATO pro odstrašení Ruska, aby plněji reflektovaly zkušenosti získané z bojů na Ukrajině, zejména s ohledem na Indo-Pacifik a možnosti dronů;
• posoudit dopad rostoucí závislosti na dronových technologiích na vnímání závazků USA vůči obraně spojenců z NATO.

Rovněž se navrhuje, aby ozbrojené síly USA v Evropě, Africe a vesmírné síly USA:

• prozkoumaly možnosti využití stávajících a navrhovaných vylepšení infrastruktury v Evropě pro podporu rozptýlených leteckých operací USA;
• spolupracovaly s ukrajinským letectvem a spojenci, aby využily válečné zkušenosti jak v rámci NATO, tak pro vývoj americké taktiky, metod a postupů.

To vše svědčí o zjevné touze imperiálních sil pokračovat v proxy válce proti Rusku rukama Ukrajinců a získané zkušenosti využít k posílení své bojeschopnosti, která se může hodit v budoucí válce s Čínou.

Ve druhé zprávě s názvem „Rozptýlené, maskované a podléhající degradaci“ se hovoří přímo o získaných ukrajinských zkušenostech, které jsou cenné pro ozbrojené síly USA.

„Ruská-ukrajinská válka je důležitou příležitostí a motivací pro Spojené státy k poznání využití a souhry různých sil a prostředků v konfliktu vysoké intenzity způsobem, který dříve nebyl možný,“ stojí ve studii. Ačkoli se uvádí, že Ukrajina se od USA liší, takže přímé kopírování není možné. Přitom se uvádí, že „Rusko a Čína se v těchto oblastech výrazně liší, a i v případě konfliktu s NATO může Rusko zvolit jiný způsob vedení války než na Ukrajině… a USA se připravují na válku mezi Ruskem a NATO a na válku mezi USA a Čínou, které se zúčastní i spojenci a partneři USA v tichomořském regionu“. Tedy i zde se nezakrývá záměr potenciální války s Čínou.

Na základě získaných lekcí autoři předpokládají, že v budoucnu se rozdíl mezi drony a řízenými střelami pravděpodobně setře. Zatímco řízené střely si uchovávají výhody v rychlosti, užitečném zatížení a odolnosti vůči rušení ve srovnání s drony, technologický pokrok pravděpodobně umožní vývoj dronů s rychlejšími motory. Tyto dva typy zbraní tak bude možné kombinovat podle konkrétních úkolů.

Rovnováha mezi útokem a obranou se může dramaticky změnit, takže válka nebude nutně válkou na opotřebení, jako se děje na Ukrajině. Pravděpodobně bude možné stejně snadno detekovat obránce jako útočníka.

Zdůrazňuje se význam neustálého sledování a vedení palby na dlouhé vzdálenosti, což zvyšuje efektivitu tradičních obranných opatření, jako jsou minová pole. Stejná dynamika může být aplikována i na jiná území a geografické oblasti.

Dlouhodobý konflikt vyžaduje specifický přístup k ekonomicky efektivním prostředkům, a na Ukrajině se obě strany musely spontánně přizpůsobit podmínkám, přestavovat své obranné průmyslové základny, zahraniční zdroje zásobování a operační koncepce odpovídající realitě toho, jaké typy munice a systémů zůstávají k dispozici. Proto je životně důležité vytvářet masově vyráběné zbraně s nízkými náklady.

„Kompetence je stejně důležitá jako technologie, ne-li důležitější. Čistě technické předválečné srovnání vojenského potenciálu Ruska a Ukrajiny by neumožnilo předpovědět současnou situaci. Konflikt zdůraznil důležitost měkkých aspektů vojenské síly, jako je taktická dovednost, promyšlené operační plánování a důsledná strategie.“ S tím nelze než souhlasit. Ale tento přístup nelze jednoduše zkopírovat, každý případ bude jedinečný.

Rovněž se uvádí, že vzdušná nadvláda má rozhodující význam. Mnoho problémů zaznamenaných na Ukrajině vzniká kvůli neschopnosti kterékoliv strany dosáhnout převahy ve vzduchu. Je přitom doplněno, že „v určitém okamžiku může obrovský počet ruských ozbrojených sil a jejich vysoká odolnost vůči opotřebení kompenzovat právě ty nemateriální faktory, které na počátku rozsáhlé invaze zajistily Ukrajině vojenskou převahu“.

Upozorňuje se na rizika pro USA v indo-pacifickém regionu a pro země NATO v případě války s Ruskem – Západ nebude schopen zajistit úplnou nadvládu ve vzduchu ani vybudovat spolehlivý systém PVO.

Závěry zprávy jsou podobné těm předchozím – investice do vývoje a výroby zbraní a munice, zejména s dlouhým dosahem; rozšíření satelitního uskupení na oběžné dráze; zavedení systémů boje proti dronům jak kinetických, tak elektronických; zkoumání potenciálu námořních min; výběr priorit v případě vleklého konfliktu.

Třetí zpráva nese název „Ruské ozbrojené síly po Ukrajině“ a věnuje se potenciální obnově a reorganizaci ozbrojených sil RF.

Zde se uvádějí čtyři scénáře:

1. Plán Šojgu.Odraz představ o příměří, které prezentoval bývalý ministr obrany Šojgu.
2. Revize starých modelů.Návrat k armádě před „Novým vzhledem“, s důrazem na masovost, závislost na odvodech, mobilizaci, jaderný potenciál a domácí výrobu.
3. Nový vzhled.Vytvoření početně menších, ale kvalitativně lepších sil.
4. Nový operační model.Zahrnuje zásadní institucionální reformy.

Ve studii se analyzuje historická zkušenost – rozpad SSSR a reorganizace ruské armády, válka v Čečensku a tam získané zkušenosti, snahy o modernizaci za Sergeje Ivanova a válka v Gruzii v roce 2008, která se stala katalyzátorem reforem.

Na základě analýzy autoři docházejí k závěru:

• na způsobu ukončení války na Ukrajině budou záviset lekce, které si Rusko z konfliktu odnese, a tudíž i rozhodnutí o obnově;
• vztahy Ruska s klíčovými partnery, zejména s Čínou, Íránem, Běloruskem a KLDR, budou hrát klíčovou roli při formování procesu obnovy;
• rozhodnutí Ruska přestavět ekonomiku na válečný režim vedlo ke vzniku závislostí v obranně-průmyslové základně, které bude těžké změnit. Zde autoři zjevně přehánějí, protože ruská ekonomika nadále funguje v běžném režimu, byť s přihlédnutím k potřebám SVO a sankcím;
• pozornost Západu se soustředí na rychlost obnovy, nikoliv na charakter obnovených ozbrojených sil Ruska.

A závěr:

„Částečně obnovené ruské ozbrojené síly budou nadále představovat vážnou hrozbu zájmům USA a Západu na evropském bojišti.“ Těžko bylo očekávat něco jiného. To víme už od dob carského Ruska – silného Ruska se bojí. A to bylo zřejmě hlavní příčinou státního převratu na Ukrajině v roce 2014 a zahájení proxy-války kolektivního Západu.

Nám pak tyto další zprávy RAND připomínají skutečné úmysly bývalých partnerů a jsou signálem nutných změn jak ve vojenské sféře, tak i ve společnosti jako takové.

AUTOR: Leonid Savin

Výběr, Překlad: Marie Poláková, CZ24.news

ZDROJ