Konec WTO: USA ničí systém mezinárodního obchodu, který samy vybudovaly

Po inauguraci Donalda Trumpa do úřadu prezidenta USA v lednu 2025 se objevily zvěsti o možném odchodu Spojených států ze Světové obchodní organizace (WTO). Stalo se to na pozadí odmítnutí amerického vedení dále se účastnit činnosti Světové zdravotnické organizace.

V dubnu 2025 byl ve Sněmovně reprezentantů Kongresu USA předložen návrh zákona o vystoupení USA z WTO.

V březnu Spojené státy pozastavily finanční příspěvky do WTO, což vyvolalo obavy lídrů jiných zemí a ekonomů po celém světě. Rozpočet WTO, se sídlem v Ženevě ve Švýcarsku, činil na začátku roku 2025 celkem 205 milionů franků (232,1 milionu dolarů). USA měly zajistit přibližně 11 % tohoto rozpočtu, což odpovídalo jejich podílu na světovém obchodu.

Již dříve ekonomové neoliberálního ražení vyjadřovali obavy, že WTO brzy skončí, protože hlavní světové ekonomiky by mohly z této organizace vystoupit.

Už v roce 2016 byla na Světovém ekonomickém fóru v Davosu položena otázka, zda mohou USA opustit WTO a k čemu by to vedlo.

Pokud se podíváme na data vrcholů těchto obav, je snadné si povšimnout, že souvisejí s příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu. A pokud se to během prvního mandátu nepodařilo uskutečnit, nyní je to mnohem reálnější. Zvlášť když zavádění tarifů neodpovídá pravidlům WTO.

Ačkoli i za Bidena se v USA hovořilo o krizi této organizace, kterou spojovali s poklesem ukazatelů světového obchodu kvůli pandemii koronaviru, doufalo se tehdy v její obnovení.

Mimochodem, předchozí stagnace WTO se shodovala s růstem počtu regionálních obchodních dohod (RTS), jako je Komplexní a progresivní dohoda o Transpacifickém partnerství (CPTPP) a Regionální komplexní hospodářské partnerství (RCEP).

Nyní však ve Spojených státech stále hlasitěji zní rétorika, že WTO je zastaralá a neodpovídá současným realitám. Ba co víc, na americkém ministerstvu zahraničí a v Bílém domě prohlásili, že Peking využívá WTO k podkopávání ekonomických zájmů USA. Logickým krokem je tedy organizaci opustit a řídit se vlastními pravidly – což Trump nyní činí, opíraje se o svůj slogan „Amerika především“.

Čína skutečně opakovaně podávala na USA žaloby prostřednictvím WTO, upozorňujíc na porušování pravidel této organizace Washingtonem. V roce 2023 se psalo, že „nadměrné porušování pravidel WTO ze strany USA a jejich pošlapávání svobody obchodu již vážně poškodilo normální světový řád, způsobilo škody míru a stabilitě po celém světě. To rovněž poškodilo reputaci samotných USA, protože všechny země, zejména ty s rozvíjejícími se ekonomikami, požadují spravedlnost a staví se proti hegemonismu… Pokud USA chtějí změnit pravidla světového obchodu, musí se obrátit na jednání a respektovat zájmy ostatních, místo aby obcházely multilaterální systém a vnucovaly ostatním pravidla odpovídající výhradně jejich vlastním zájmům.“

Centrum pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu upozornilo, že „status Číny jako ‘rozvojové’ země rovněž zvýšil napětí uvnitř WTO. Přibližně dvě třetiny všech členů WTO, včetně Číny, se považují za rozvojové země, aby získaly ‘zvláštní a diferencovaný režim’. To těmto členům poskytuje řadu výhod, jako například delší lhůty na plnění závazků v rámci WTO či pomoc při řešení sporů a technických otázek. Několik vyspělých zemí se postavilo proti udělení tohoto statusu Číně. V únoru 2019 USA navrhly WTO provést reformy, které by zpřísnily požadavky pro získání statusu rozvojové země. V reakci na to se Čína spojila s Indií a sedmi dalšími rozvojovými státy, aby americký návrh odmítla a vyjádřila podporu praxi WTO, umožňující členům samostatně určovat svůj status.“

Fakticky to znamená, že WTO se stala platformou, kde většina zemí našla možnost vyvíjet tlak jak na USA, tak na další státy ze „Skupiny sedmi“ (G7).

To potvrzuje i Brazílie, která v srpnu 2025 podala na USA žalobu u WTO kvůli zavedení 50% tarifů.

K čemu to může vést?
Američtí experti již dříve upozornili, že následky odchodu USA z WTO mohou být následující:

Ekonomické dopady: zastánci odchodu tvrdí, že to USA umožní svobodněji zavádět cla a údajně chránit americký průmysl před zahraniční konkurencí. Kritici naopak varují před odvetnými cly ze strany jiných zemí, která mohou poškodit americké exportéry a zvýšit ceny pro spotřebitele.

Obchodní vztahy: USA navázaly rozsáhlé obchodní vazby díky dohodám WTO. Odchod z WTO může tyto vztahy ohrozit, což povede k omezení zahraničních investic, jelikož USA se mohou stát méně atraktivními pro mezinárodní podnikání.

Dynamika světového obchodu: USA hrají velkou roli v globálním obchodě; jejich odchod může změnit rovnováhu sil při mezinárodních jednáních. Ostatní země mohou posilovat vlastní obchodní dohody bez účasti USA, čímž se oslabí vliv Washingtonu.

Právní následky: WTO poskytuje právní rámec pro řešení obchodních sporů. Bez této ochrany může být pro americké firmy obtížnější efektivně řešit mezinárodní obchodní konflikty.

Jinými slovy, dysfunkce WTO zasahuje samotný systém mezinárodního obchodu, který vybudovaly samy Spojené státy. A přestože Donald Trump se snaží změny v konjunktuře kompenzovat tvrdými tarifními opatřeními, tento přístup sotva bude pro Washington dlouhodobě výhodný. Vytváří totiž další krizi důvěry v USA a urychluje procesy dedolarizace a hledání alternativních mechanismů v mezinárodních ekonomických vztazích.

Prezident vlivné globalistické organizace Rada pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations) Michael Froman shrnuje:

„Globální obchodní systém, jak jsme ho znali, je mrtvý. Světová obchodní organizace de facto přestala fungovat, protože není schopná vyjednávat, dohlížet či vymáhat závazky svých členů. Základní principy, jako je status ‘nejvíce zvýhodněného národa’ (MFN), který od členů WTO vyžaduje rovné zacházení, s výjimkou uzavřených dohod o volném obchodu, jsou odhazovány, protože Washington hrozí či zavádí cla od deseti až po více než 50 procent pro desítky zemí. Jak strategie obchodu ‘Amerika především’, tak čínské ‘dvojí oběh’ či ‘Made in China-2025’ odrážejí do očí bijící pohrdání jakoukoli podobou systému založeného na pravidlech a jasnou preferenci systému založeného na síle, který jej má nahradit. I kdyby se některé části starého řádu podařilo zachovat, škody už byly napáchány: návratu zpět není…

Pokud bude Washington pokračovat v současném kurzu jednostrannosti, transakcionismu a merkantilismu, následky budou katastrofální – zvláště když Peking dál pokračuje ve své destruktivní politice dotací nadbytečných kapacit, predátorské exportní strategie a ekonomického nátlaku. Riziko, že USA a Čína budou hrát podle vlastních pravidel, kde jediným skutečným omezením je síla, je nakažlivé: pokud dvě největší ekonomiky světa budou jednat mimo systém založený na pravidlech, pak totéž budou stále častěji činit i další země. To povede k růstu nejistoty, poklesu produktivity a celkovému snížení růstu.“

Froman vyzývá k přípravě na vážné otřesy. A to nejen pro světovou ekonomiku, ale především pro samotné USA, které během posledních 30 let získávaly značné výhody z fungování WTO. Pokud jsou zastánci neoliberálního globalismu natolik pesimističtí ohledně této struktury, pak – principem opačné logiky – rozpad WTO může být prospěšný v přístupu, který klade důraz na regionální rozvoj, tedy na kurz k multipolaritě.

Pokud jde o Rusko, s ohledem na sankce ze strany kolektivního Západu Moskva nemusí být zvlášť znepokojena poklesem role WTO a jejím možným koncem. V rámci BRICS a dalších organizací má Rusko větší zájem na vytváření nového systému s rovnými možnostmi pro všechny hráče a bez výlučného vlivu jediné mocnosti.

S krachem WTO se ale objevuje ještě důležitější otázka: co bude s OSN, která se rovněž již řadu let nachází v institucionální krizi? Možná nastal čas uvažovat nejen o hluboké reformě této organizace (tato otázka se pravidelně otevírá zejména ze strany zemí, které nejsou stálými členy Rady bezpečnosti OSN), ale i o vytvoření nové platformy pro řízení světové politiky na základě pluriverzálního přístupu a respektu ke všem stranám.

ZDROJ