Latinská Amerika: USA se vrátily k „diplomacii dělových člunů“

V uplynulém týdnu prezident USA Donald Trump rozhodl vyslat flotilu válečných lodí a ponorku k břehům Venezuely v rámci speciální operace proti mezinárodním narkokartelům. Mluvčí Bílého domu Carolyn Leavitt rovněž prohlásila, že vůči Venezuele bude použita nezbytná vojenská síla.

Protože dříve byl venezuelský prezident Nicolás Maduro obviněn z toho, že stojí v čele narkokartelu „Slunce“ a není legitimně zvoleným prezidentem, existují všechny důvody se domnívat, že toto předvádění síly může přerůst v závažnou provokaci s nepředvídatelnými důsledky pro region.

Americkou armádu v oblasti tvoří tři raketové torpédoborce třídy Arleigh Burke, ponorka a tři výsadkové lodě s asi 4500 mariňáky na palubě. Pokud by šlo skutečně o narkokartely, které přepravují drogy na malých člunech nebo improvizovaných jednorázových ponorkách, k jejich zachycení by nebyla zapotřebí tak mohutná flotila – logičtější by bylo využít průzkumné letouny ve spolupráci s pobřežní stráží. Přesto, jak bylo oznámeno, se do operace zapojují i hlídkové letouny dlouhého doletu Boeing P-8A Poseidon.

„Démonizace“ venezuelského vedení

Diskreditace vedení Venezuely neproběhla najednou. Bývalý generální prokurátor USA William P. Barr dříve uvedl, že „po více než 20 let Maduro a řada jeho vysoce postavených kolegů údajně spolupracovali s FARC, což mělo vést k přílivu tun kokainu do amerických komunit a k jejich devastaci“.

V únoru 2025 Donald Trump zařadil skupinu Tren de Aragua, jejíž členové působí i v USA, na seznam teroristických organizací. Stejné opatření bylo přijato proti MS-13 ze Salvadoru a šesti mexickým skupinám. Je však nutné zdůraznit, že neexistují žádné důkazy o působení narkokartelů uvnitř Venezuely ani o propojení venezuelské vlády s americkými gangy. Jde o čistou dezinformaci, která se dříve podobně používala i proti Rusku.

Fakticky byla všechna obvinění proti vedení Venezuely vycucaná z prstu a opírala se o falešnou zprávu Josepha Humaira, ředitele konzervativního think-tanku Center for a Secure Free Society, napojeného na americkou krajní pravici. Dokument zveřejněný nadací Heritage 5. prosince 2024 byl prezentován jako strategický pro „bezpečnost polokoule“.

Podle britského The Guardian Humair používal neexistující data, manipuloval s obviněními v amerických médiích a lhal při slyšeních v Kongresu. Jeho tvrzení o vazbách mezi vládou Madura a zločineckými skupinami vyvolala dokonce pochybnosti i v samotném americkém zpravodajském společenství.

Přesto jeho podvrhy fungovaly: na Madurovu hlavu byla vypsána odměna 50 milionů dolarů, na základnu Guantánamo byli přivezeni noví vězni, v lednu 2025 byl přijat antimigrační zákon Lakeina Rileyho a Venezuela začala být označována za „stát sponzorující terorismus“. Posledním záminkou se stala „boj proti narkokartelům“ (přinejmenším jeden z nich – „Slunce“ – je smyšlený), což Trump využil jako důvod k nasazení armády.

Současně však USA dál v tichosti vyjednávají s Caracasem o těžbě ropy. Je pravděpodobné, že démonizace venezuelského vedení má také posílit jejich vyjednávací pozici.

Odpověď Caracasu a regionální reakce

Caracas odpověděl na tyto provokace rozhodným krokem. Ministr obrany Vladimir Padrino López prohlásil, že „vlast se nediskutuje, vlast se brání“. Nicolás Maduro vyhlásil mobilizaci bolívarské milice, jejíž členové se měli 23.–24. srpna dostavit k odvodům. Vládě vyjádřily podporu různé politické strany, odbory a nevládní organizace, včetně ruských.

Byl svolán mimořádný summit ALBA-TCP, který kroky USA odsoudil. Ve společném prohlášení stálo:
„Kategoricky odmítáme rozvinutí ozbrojených sil USA pod smyšlenými záminkami, které mají zjevně za cíl vnutit nelegální, intervencionistickou a protiústavní politiku zemím Latinské Ameriky a Karibiku. Americké vojenské rozmístění v Karibiku, maskované jako protidrogová operace, představuje hrozbu pro mír a stabilitu v regionu.“

Washingtonu bylo rovněž adresováno ultimátum okamžitě ukončit „jakékoli vojenské hrozby či akce, narušující územní celistvost a politickou nezávislost“ států regionu a respektovat mezinárodní právo a mechanismy mírového řešení sporů.

Kromě Kuby, Nikaraguy a Bolívie kritizovaly USA také Mexiko, Kolumbie a Brazílie, stejně jako malé ostrovní státy Karibiku: Dominika, Antigua a Barbuda, Svatý Vincenc a Grenadiny, Svatý Kryštof a Nevis, Grenada a Svatá Lucie.

Možný další vývoj

Další scénář může zahrnovat využití teritoriálního sporu mezi Venezuelou a Guyanou, kdy by se USA pokusily vstoupit do vod, které Caracas považuje za své, zatímco Georgetown to neuznává. Právě tam se nachází velká ložiska ropy. I kdyby se Washington neptal Guyany na svolení, země by takové pirátské akci nedokázala zabránit.

V širším geopolitickém kontextu USA chtějí ukázat sílu i vůči Kolumbii a Brazílii, jejichž vedení se momentálně nepodřizuje Washingtonu. S ohledem na rostoucí vliv USA v Argentině, Uruguayi, Paraguayi, Peru, Ekvádoru, Panamě a Bolívii (kde po posledních volbách proameričtí kandidáti porazili hnutí MAS) jde o systematické kroky k dosažení kontroly nad celou Latinskou Amerikou. A Venezuela zůstává tvrdým oříškem.

ZDROJ